Novinky z terénu

Další samička nártouna hledá adoptivního rodiče

Exkluzivní reportáž o průběhu projektu společně s fotografiemi najdete v zářijovém čísle časopisu Koktejl. Autorem je fotograf Petr Slavík, který s námi pobýval v terénu v dubnu letošního roku.

Ze života nártounů filipínských

První část radio-telemetrického sledování je ukončena, z filipínského ostrova Bohol jsem se vrátila zpátky do Čech. Na lokalitě jsme pracovali více než čtyři měsíce. Za tu dobu jsme měli možnost proniknout do světa nočních skřítků, nártounů filipínských.

Co o nártounech dosud víme? Vědecky bylo popsáno devět druhů, pouze jeden z nich se vyskytuje na Filipínách, ostatní žijí v Indonésii. Přestože nártouni filipínští se již poměrně dlouho dobu těší zájmu turistů, který stále stoupá, a ostrov Bohol z jejich přítomnosti výrazně těží, víme toho o jejich životě stále zoufale málo. Nártouni patří mezi nejmenší primáty na světě, hravě se vejdou do dlaně, navíc jsou aktivní pouze v noci. Toto jsou zřejmě dva nejdůležitější důvod, proč život nártounů filipínských stále uniká vědeckému poznání. Náš tým se pokusil tajemství jejich života zase o něco poodhalit.

Fotograf Petr Slavík podpořil projekt Tarsius

Práce na projektu zdárně pokračuje. Nedávno nás svou návštěvou poctil profesionální fotograf zvířat Petr Slavík. Petr s námi strávil týden přímo na lokalitě a snažil se vstřebávat zážitky plnými doušky. Jako fotograf jezdí za divokými zvířaty po celém světě a tak mu pohyb v terénu tropického lesa nebyl vůbec cizí. Ovšem, že okamžitě po příletu, nachlazen a vyčerpán dvoudenním cestováním v letadle se mnou bude do jedné hodiny v noci běhat po lese s anténou a hledat malé nezbedné nártouny v pravém tropickém lijáku, za to sklidil můj obrovský obdiv. A pochopitelně nejen za to. Během týdne se Petrovi podařilo nafotit zcela jistě unikátní a troufám si říci dosud nejlepší fotky nártounů filipínských, na které se budete moct brzy těšit na našich stránkách i na stránkách autora – http://www.petrslavik.cz/. Již teď můžu prozradit, že se podařilo zachytit samičku ve voliéře, která před časem porodila mládě, jak jsme vás informovali v minulé zprávě. Malého drobečka jsme pokřtili na Cipíska a bylo úžasné sledovat, jak se během týdne mění k nepoznání. Zprvu téměř nemohoucí mládě se změnilo v rozverného tvorečka, neúnavně šplhajícího po matčině těle. Kromě toho máme i unikátní záběry lovícího nártouna. Petr Slavík svými fotografiemi výrazně přispěl k podpoře projektu Tarsius, za což mu my i nártouni velice děkujeme.

Na stránkách Rozhlasu Leonardo si můžete přečíst článek o tom, jak probíhá mapování v terénu.

Nártouní miminko

V pátek minulého týdne se stala významná událost v životě nártounů žijících v polootevřené voliéře v Corelle. Již brzy po našem příjezdu jsem se dozvěděla, že jedna ze samiček čeká každou chvíli miminko. Netrpělivě jsem narození malého skřítka očekávala, až ten den, či možná noc, právě nadešel. Carlito na mě čekal, než jsem se odpoledne vrátila z města a celý na trní mi novinu sdělil. Vyzbrojeni foťákem a videokamerou jsme se šli na toho malého drobečka podívat. Museli jsme nanejvýš opatrně. Nártouni jsou velice citlivá zvířata, a ačkoliv je samice ve voliéře zvyklá na návštěvníky a tohle je její třetí potomek, snažili jsme se ji co nejméně rušit.

Začali jsme s radio-telemetrii

Minulý týden byl plný dobrodružství. Vše bylo připraveno k odchytu zvířat a jejich označení vysílačkami. Tenhle úkol byl na Carlito Pizzarasovi, který má právem přezdívku tarsier man. Společně jsme chodili každý den do terénu a během týdne se nám podařilo odchytit několik nártounů. Nártouni dostali obojky s vysílačkou, které váží kolem 4 g. Cílem bylo označit sousední zvířata v jedné oblasti, tak abychom mohli sledovat jejich chování, zejména vzájemné sociální vztahy. Každý večer před soumrakem vyrážíme vybavení radio přijímačem a anténou hledat naše označené nártouny. Během tohoto týdne jsme si udělali hrubou představu, jak velký areál naši nártouni využívají a snažíme se z jejich života pochytit co nejvíce. Během dne stále pokračuje zahušťování naši zmapované sítě cestiček a značení pevných záchytných bodů, podle kterých se budeme v noci v terénu orientovat. Zajíma-li vás, jak se loví takové zvířátko jako je nártoun, přečtěte si článek na stránkách rozhlasu Leonardo.

Měsíc v terénu uběhl jako voda. Po příjezdu na lokalitu jsme si postupně začali připravovat půdu pro následující průběh projektu. Jak jsme vás již informovali, pro tuto oblast neexistuje žádná podrobnější mapa. Proto jedním zprvních kroků bylo zmapování okolí stanice pomocí GPS. Zatím máme zachycenu okolní síť cest, cestiček a stezek. Poté, co chytíme a označíme jednotlivá zvířata, budeme moci pokročit s podrobnějším mapováním. Dosud totiž není známé přesné místo, kde se odchyt podaří. Činili jsme se také s další částí projektu a to je výzkum akustické komunikace nártounů filipínských. Každý den pilně chodíme nahrávat. Nártouni filipínští se ozývají ne zcela pravidelně, ale nejčastěji kolem soumraku, což je 18. hodina. Vokalizace nártounů filipínských dosud nebyla detailněji studována a nám se již během našeho působení podařilo zachytit několik typů signálů od jedinců jednak v polootevřené voliéře, jednak volně žijících vokolí stanice.

Konečně nadešel den, kdy je vše připraveno kodchytu zvířat. Vysílačky, které budeme zvířatům nasazovat kolem krku, však bylo potřeba poněkud upravit. Zejména nevyhovující byla dlouhá a silná anténa, která by mohla pro ně být nebezpečná. Díky šikovným ručičkám Luboše Peškeho již máme první vysílačky upraveny a otestovány. Další krok bude na našem spolupracovníku Carlitu Pizzarasovi. Se svou přezdívkou tarsier man je zde nejzkušenějším člověkem, který nám pomůže s odchytem nártounů. Doufáme, že již zítra bude první z nártounů nosit naši vysílačku.

Tak jsme tu s prvními zprávami z terénu, zatím spíše cestovními. Po dlouhém letu jsme úspěšně přistáli v Manile. Mým cílem bylo se co nerychleji dostat na ostrov Bohol. Ovšem nakonec jsme se rozhodli pro dopravu lodí, jednak kvůli zážitku z celodenní plavby, jednak kvůli nadměrné bagáži, která by ve filipínském letadle zcela jistě neprošla. Ovšem loď nejezdí každý den a tak nám vybyly v Manile dva dny volna. Jedním z nejhezčích zážitků byla návštěva místního oceanária, zejména díky tomu, že nás nechali pohladit si a nakrmit rejnoka. Pak už následovala celodenní plavba na ostrov Cebu. Spali jsme na otevřené palubě, sami mezi filipínskými rodinami, zažili jsme sluníčko i liják a popovídali si s místními o všem možném. Na Cebu jsme se sešli skolegou Bonnem Aure a navštívili Univerzitu San Carlos. Společně jsme včera večer konečně dorazili na místo do stanice v Corelle na ostrově Bohol. Tohle místo bude našim domovem pro příštích šest měsíců a vzhledem k milé společnosti místních myslím, že se nám tu bude líbit. V pátek nastal ten dlouho očekávaný den. Hned ráno jsme měli možnost díky šikovnosti místních průvodců spatřit první nártouny v polootevřené voliéře. Našli jsme jedno mladé zvíře, dospělého samce a dvě samice. Jelikož nártouni jsou noční zvířata, na další obchůzku terénu jsme vyrazili až se setměním. V tu dobu se nártouni ozývají vysokými pískavými zvuky, které jsme také zaslechli. Cestou zpět se na mě usmálo štěstí a objevila jsem v lese u cesty dvě obrovské oči. Tenhle tvoreček nás nechal na sebe koukat téměř patnáct minut ve světle čelovky předtím, než zmizel.

Období plánování a příprav v teple nebo spíš zimě domova se pomalu chýlí ke konci a nadešel čas vyrazit do terénu.Odlétáme do Manily, odkud bychom se co nejrychleji měli dopravit na ostrov Bohol, do místa, kde bude náš projekt probíhat. Na těchto stránkách Vás samozřejmě budeme pravidelně informovat o průběhu a nebudou chybět ani nové fotky či audionahrávky přímo z terénu.