Chcete vědět co to je?

Naposledy byl Červený seznam IUCN vydán v červnu 2012. Je na něm celkem uvedeno 63 837 druhů, z nichž 19 817 je ohroženo vyhynutím.

Co je Červený seznam IUCN

Úbytek biodiverzity dosáhl takového tempa, jako ještě nikdy předtím, početní stavy spousty druhů zvířat i rostlin se přiblížily kritické hranici a velké množství z nich je již nenávratně vyhynulých. Červený seznam IUCN představuje nejkomplexnější zdroj informací o stavu divoce žijících druhů a také o zdrojích jejich obživy. Je jasnou výzvou k boji proti vymírání druhů. Hlavním cílem Červeného seznamu je obeznámit veřejnost i politickou sféru se širokou škálou problémů ochrany přírody a s naléhavostí je řešit a také motivovat celosvětovou společnost, aby spolupracovala při boji s vymíráním druhů.

Červený seznam IUCN vyhodnocuje míru ohrožení jednotlivých živočišných i rostlinných druhů. V současné době jsou dokončena vyhodnocení všech savců, ptáků, obojživelníků, žraloků, korálů tvořících útesy, cykas a jehličnanů. Nyní je snahou určit míru ohrožení všech plazů, ryb, vybraných druhů rostlin a bezobratlých. Červený seznam poukazuje na to, jak se vede život na Zemi, jak málo o vše živém víme a jak urgentní je potřeba vyhodnotit více druhů. V tomto smyslu se Červený seznam IUCN stává Barometrem života.

Jak Červený seznam IUCN přispívá k ochraně druhů?

Červený seznam IUCN má mnoho využití v otázce ochrany přírody, mimo jiné:

•      Plánování ochrany přírody – informuje o akcích zaměřených na ochranu druhů, identifikuje a vymezuje světově důležité plochy k ochraně přírody včetně oblastí k ochraně rostlinných druhů (Important Plant Areas), oblastí k ochraně ptáků (Important Bird Areas), klíčové oblasti k ochraně biodiverzity (Key Biodiversity Areas) a také určuje oblasti, které jsou vymíráním druhů zatím nedotčené (Alliance for Zero Extinction sites)

• ·         Rozhodování – ovlivňuje širokou škálu všech rozhodnutí týkajících se ochrany přírody, od vyhodnocení dopadu na životní prostředí po mezinárodní environmentální dohody

• ·         Monitorování – určuje současný stav ohrožení daného druhu a poukazuje na trend jejich míry ohrožení v průběhu času

Červený seznam IUCN využívají vládní agentury, ministerstva životního prostředí, nevládní organizace zabývající se ochranou přírody, vzdělávací organizace a mnoho dalších institucí, kterým není lhostejná ochrana biodiverzity.

     Na každém světadílu působí kontinentální organizace zoologických zahrad, které organizují regionální chovné programy a formulují svoje specifické strategie a úkoly. V Evropě byla založena EAZA – Evropská asociace zoo a akvárií. Z původně výběrového klubu západoevropských zoo se tato organizace v 90. letech transformovala do skutečně celoevropské instituce, zahrnující i státy bývalého SSSR. V rámci EAZA byly v roce 1982 založeny první tzv. Evropské chovné programy – EEP, jako odpověď na podobné aktivity severoamerických zoo.

     EEP je nástroj evropských zoo ke koordinaci chovu vybraného druhu zvířete. Mohou se do něj přihlásit všechny zoo, ale i soukromí chovatelé, které daný druh chovají nebo chtějí chovat. Program řídí koordinátor, který vydává doporučení k přesunu zvířat, ke spojování párů či skupin aj. Doporučení není příkaz, ale je v zájmu každého člena jej dodržovat, jinak je jeho účast v programu kontraproduktivní. Koordinátor kromě toho vede zpravidla i plemennou knihu, organizuje a řídí veškerá odborná jednání a komunikaci mezi členy.

     Kritérií pro založení nového programu je mnoho, nejdůležitější, ale je status ohroženosti druhu v přírodě, počet jedinců, žijících v zajetí, a struktura genetické základny, tj. dostatečná genetická variabilita dané populace v zajetí. Pokud je v populaci všeobecně vysoký stupeň příbuznosti, nebo vysoký počet starých zvířat či převaha jednoho z pohlaví, bývá to důvod pro posílení populace zvířaty z programů ostatních kontinentů, nebo z volné přírody.

     Kromě EEP vznikly a vznikají ještě dvě významné celoevropské aktivity. První z nich, TAG – Skupina odborníků pro taxon – je volné seskupení specialistů na určitou zoologickou skupinu, např. papoušky, psovité šelmy, či mořské savce. Hlavním členem je předseda skupiny, který řídí a organizuje činnost. Skupina se schází převážně na výroční konferenci EEP, hodnotí činnost programů, které pod ni spadají a případně i navrhuje vznik dalších. Je to jakýsi poradní tým pro příslušné koordinátory. Ti mají ještě k dispozici i tým pracovní – tzv. výbor programu, jehož členové pomáhají koordinátorovi při formulaci strategie činnosti a doporučení.

     V současnosti existuje v rámci EAZA 125 programů a 27 Skupin pro taxon. Dále je tu ještě 48 Evropských plemenných knih – ESB. ESB je jakýsi předstupeň programu a je sestavována za účelem průzkumu stavu a kvality celé populace, žijící v zajetí na území Evropy. V rámci EEP působí a spolupracuje téměř 400 institucí a chovatelů.

Výčet druhů, které jsou zachovány pomocí EEP je tedy dlouhý a zahrnuje široké spektrum, do kterého patří hroznýši, tučňáci, orli, řada papoušků, zoborožci, klokani, poloopice i opice, šelmy či velcí kopytníci.

     Každoročně koordinátor sestavuje a vydává výroční zprávu o činnosti programu, kde informuje o složení výboru, případně i týmu poradců, o setkáních či jednáních v rámci programu, o výzkumných projektech a zejména o stavu a složení populace, problémech a vydaných doporučeních i o bezprostřední budoucnosti programu. Pod hlavičkou programu jsou vydávány praktické manuály chovu daného druhu v zajetí, takže všichni členové programu mají stejnou možnost dostat se k informacím, jež jsou pro chov životně důležité a využít tak zkušenosti jiných specialistů.