ZOO Decin

Prvními obyvateli ZOO, které uvidíte, jsou anoa horští, nejmenší divocí turové na světě. V přírodě žijí na ostrově Sulawesi (Indonésie) a patří i k nejohroženějším druhům světa. Chybí jakékoliv informace o jejich počtu v přírodě. Zvířata, která pozorujete, patří k evropské skupině, která čítá pouhých 10 kusů. Kromě Děčína a jejich domoviny je uvidíte pouze v německém Krefeldu. Odtud pochází i tento samec a samička (nar. 1994, 1995). Pár, který je pohromadě, pokřtil sám velvyslanec Indonéské republiky – samec dostal jméno Basso, samička Noni. Zvířata jsou v ZOO od roku 1997. V červnu roku 1999 se narodila první samička v ČR. Kmotrem je indonéský velvyslanec.

Za výběhy pro anoa začíná "Medvědí stezka", na jejímž konci na vás čekají mývalové severní. Tihle medvídci s černou škraboškou přes oči se proslavili “umýváním” nejrůznějších věcí, které se jim dostanou do tlapek, včetně potravy či vlastních mláďat. Svou potravu si totiž často vyhledávají na březích řek a tam si ji opravdu musí očistit, např. od bahna. Odtud tedy asi pramení jejich typické chování, které se jim dostalo i do názvu. Mývalové umí velmi obratně šplhat a pokud jim hrozí nebezpečí, dokážou předstírat, že jsou mrtví.

Od medvídků mývalů je to jen krok k opravdovým medvědům grizzly, kteří v ZOO žijí od roku 1983. Samec má jméno Siegfried, samice je Helga a narodili se v ZOO Lipsko v roce 1983, resp. 1982. Tento krásný výběh byl postaven v letech 1995 – 1997 a má výměru 1 000 metrů čtverečních. Trochu připomíná horskou scenérii krajů, kde grizzlyové, tito třetí největší medvědi světa, v přírodě žijí. Až je budete pozorovat z terasy, nevysazujte, prosím, děti na zábradlí a nenaklánějte se přes něj!

Medvědi jsou obdivuhodné a silné šelmy, neméně krásní jsou však levharti perští. Samec Bilbi se narodil v roce 1987 v ZOO Dvůr Králové, samici Thalii (1988) jsme dovezli z německého Münsteru. Tyto krásné kočky doplácejí v přírodě na svou eleganci a jsou na pokraji vyhubení.

Za ubikacemi velkých šelem čeká překvapení hlavně na děti. V naší "Dětské ZOO" můžete na chvíli zapomenout na zákaz krmení a hlazení a pomazlit se s nejmenšími ovečkami na světě (plemeno Ouessant – dovezené z Francie), či s kozami domácími. Krmte je však pouze granulemi z automatu, netrhejte jim trávu ani větve – zničili byste nám těžce vypěstovaný kousek zeleně.

Naproti dětské ZOO leží výběh jedné z největších rarit naší ZOO – babirusy celebeské. Je to druh divokého prasete, který se však totálně odlišuje od všech svých ostatních příbuzných. Znak, který vidíte u samce – horní špičáky, které prorůstají horní čelistí – nemá žádný jiný živočišný druh! Neslouží však k boji, ale jen jako “odznak moci”. Babirus je v přírodě čím dál tím méně a v evropských ZOO jich uvidíte pouhých osmdesát. Samec Caspar (1995) se narodil v Krefeldu (SRN), samička Uta (1993) v Saint Martin la Plaine (Francie). Tento pár byl prvním dovozem babirus do ČR v dějinách českých ZOO. Všechny evropské ZOO odchovávají ročně dohromady asi jen 10 mláďat tohoto unikátního druhu. Tento pár má již 3 potomky.

Zatímco si prohlížíte babirusy, máte za zády kočky, které umí rybařit. Ano, jejich jméno nelže, opravdu jim to jde, a dokonce se to naučí i mláďata odchovaná v zajetí. Problémem však je, že naše ZOO nemá příliš možností, jak jim živé rybky opatřit a uchovávat v zásobě. Čas od času se však přece jen dočkají a mohou si procvičit rychlost svých předních tlapek.

Od rybařících koček vystoupáme do kopečka k expozicím bažantů. Bažantovití ptáci jsou známí a oblíbení, především díky nádherně zbarvenému peří většiny bažantích kohoutů. Slepičky bažantů, třeba vzácného bažanta Edwardsova, mají naopak nenápadné hnědavé zbarvení, aby unikly při sezení na vejcích pozornosti nepřátel. I přes jejich opatrnost těchto bažantů však v přírodě stále ubývá, a tak patří mezi velmi vzácné chovance naší ZOO. Výjimku mezi bažanty s odlišným zbarvením samců a samiček tvoří bažant tibetský. U těchto robustních ptáků se pyšní stejně bělostným zbarvením kohouti i slepičky. Pro bažanty neobvyklý je i jejich trvalý život v páru.

Vedle bažantů vás čeká voliéra s těmi nejukřičenějšími ptáky, jaké si jen dovedete představit. Seriemy svým pronikavým hlasem spolehlivě varují okolí, samy se však v případě nebezpečí spoléhají především na rychlost svých dlouhých nohou. Nejsou to ale nijak bázliví ptáci – např. s menšími hady se dokážou rychle vypořádat a dokonce je i pozřít.

Naše další zastávka bude u zaručeně nejmenších a zároveň nejpočetnějších obyvatel zdejší ZOO. Mravenci si určitě zaslouží naši péči a pozornost – zbavují okolní les spousty škodlivého hmyzu a podílejí se tak na zachování zdravého přírodního prostředí.

Bývalý smutný příbytek našich grizzlyů hostí po náležitých úpravách nové obyvatele – společenství psounů prérijních a ursonů kanadských. Přičinliví psouni si vyhrabávají pod zemí celá města, tvořená labyrinty chodeb a komor. Nezapomínají přitom držet stráž na povrchu země – psouni hlídači varují ostatní nebezpečím zvláštními štěkavými zvuky, které daly vzniknout jejich jménu. To takový urson před nepřítelem neutíká, se svýma nemotornýma krátkýma nožkama by si takhle nepomohl. Umí ale něco jiného – brání se přesně mířenými údery svého ostnatého ocasu. Uvolněné ostny se bolestivě zapíchnou do tlapy nebo čenichu zvířecího útočníka a protože se háčky na koncích ostnů po zabodnutí nasáknou krví, je jejich vytahování ještě horší.

Americký kontinent, zastoupený jeho zvířenou, ještě neopustíte, jenom se přesunete poněkud jižněji. Ten, kdo chce vidět největšího hlodavce na světě, aniž by za ním musel cestovat do povodí Amazonky, má teď tu nejlepší příležitost. Kapybary, mírní vegetariáni, dobří plavci a potápěči, jsou skutečně těmi nejohromnějšími hlodavci světa. Děčínská ZOO drží český primát v jejich odchovu v zajetí. První mládě kapybary se totiž narodilo v roce 1988 právě zde. S dalšími příbuznými morčat, marami, se přenesete do vyprahlých stepí Patagonie. Jejich veliké oči chrání dlouhé řasy před náporem slunce a písku, štíhlé nohy s kopýtky zdatně vyhrabávají nory, ve kterých pak přichází na svět mláďata.

Za posledními jihoamerickými hlodavci se vydáte do pralesa. Aguti jsou přizpůsobeni životu v hustém porostu svým měňavým zbarvením i tvarem těla. Jejich silné zadní nohy jim umožňují vyvinout takovou rychlost, že si nijak nezadají třeba s hbitostí našich zajíců. Aguti milují nejrůznější ovoce i jiné plody, které si velice obezřetně zahrabávají. Další jihoamerický obyvatel výběhu – rozvážně kráčející – příbuzný vodní drůbeže, se jmenuje čája chocholatá. I přes své poměrně robustní tělo patří mezi dobré plavce, potápěče a letce. Čáji jsou mírní a družní ptáci, při napadení se však dokážou obratně bránit pomocí dvou ostruh, které jim vyrůstají v ohybu křídel.

Na rybníčku se mezi ostatními druhy kachen prohánějí a hlavně bezvadně potápějí hoholi severní. Při námluvách se kačer hohola předvádí ve svém elegantním lesklém černobílém šatě, přes léto je ale stejně hnědobíle nenápadný, jako jeho družka. V přírodě hnízdí hoholi v dutinách stromů a tak malým kachňátkům nezbývá, než brzy po vylíhnutí odvážně skočit rovnýma nohama do světa, třeba i z výšky několika metrů.

Sousedi kachen, čápi černí, nejsou zdaleka tak společenští, jako jejich bílí příbuzní. Vůbec netouží stavět si svá hnízda v blízkosti lidí. Při troše štěstí byste je však mohli zahlédnout i v odlehlých oblastech Labských pískovců, v lesních samotách nebo skalnatých stržích. Ani klapání zobáků, obvyklého u bílých čápů, byste se od černých čápů nedočkali – dorozumívají se totiž syčením.

Naproti království vodních ptáků vás pozorně sledují oči sov. Jedna z nejkrásnějších – sovice sněžná – má pro své pohádkově bělostné zbarvení čistě praktický důvod: žije v krajích věčného sněhu a ledu, kde je bílá barva jediná nenápadná. Musí se snažit ulovit co nejvíc drobných hlodavců, protože na množství potravy závisí i to, kolik mláďat budou sovice mít.

Vedle sov sídlí pár málo známých divokých koček jménem jaguarundi. I když se netváří zrovna přívětivě, traduje se o nich, že si je jihoameričtí Indiáni dokázali ochočovat jako domácí kočky. Jaguarundimu, na rozdíl od většiny ostatních kočkovitých šelem, nevadí voda. Je zdatným plavcem a někdy se mu proto říká “vydří kočka”.

Dalším novým přírůstkem naší ZOO je vzácný ocelot stromový - margay - který přicestoval ze ZOO Rotterdam.

Jistě vás také upoutali zvláštní hlodavci v poslední kleci, sedící na stromě a vyhlížející jako velká myš, ano - jsou to hlodavci, ale ne myši, ale hutie kubánské, až z dalekého Karibiku, k nám přicestovaly ze ZOO Rheine a ze ZOO Praha.

Zatímco si ještě prohlížíte podivuhodnou pralesní kočku, vaše děti už možná obdivují na další zastávce Zoostezky svá oblíbená zvířátka – opice. Neposední mangabejové černí se svou typickou chocholkou mají jeden zvláštní způsob dorozumívání: v přítmí afrického pralesa vyniknou jejich světle zbarvení oční víčka a mohou tak jejich pohybem dávat znamení ostatním příslušníkům svého druhu.

Podobně chocholatí, vzácní, ebenově černí makakové z nitra ostrova Sulawesi mají zase výrazně zbarvenou opačnou část těla. Zduření sedacích hrbolů je u makaků nápadné hlavně v době říje. Značka EEP u jeho druhové tabulky (stejně jako u několika dalších zde chovaných zvířat) znamená, že se naše ZOO zapojila do Evropského záchovného programu pro tento druh zvířete. Tyto programy spojují evropské zoologické zahrady v jejich úsilí za zachování a rozmnožení některých zvlášť ohrožených živočišných druhů.

Kočkodani černolící patří k nejpestřejším zástupcům svého druhu. Jsou neustále v pohybu, čilí a temperamentní. Do svých silně vyvinutých lícních vaků si ukládají jako do kapes všechno, co je zaujalo a nemohou to hned prozkoumat nebo sníst. U všech druhů opic, chovaných v ZOO, však platí přísný zákaz jejich krmení a podávání jakýchkoliv předmětů ze strany návštěvníků! Mějte to, prosím, na paměti – v zájmu vaší bezpečnosti i ochrany zdraví našich svěřenců.

Lamy krotké vznikly zdomácněním divokých lam guanako. Jejich příbuzné, půvabné lamy vikuni, měly s lidmi mnohem horší zkušenosti. Pro svou lehkou hřejivou, nejjemnější vlnu na světě byly téměř vyhubeny. Dnes se jejich početní stavy díky přísné ochraně zvyšují, ale přesto zůstávají mezi vzácnými zvířaty, které neuvidíte často ani v zoologických zahradách.

Za kamzíkem bělákem byste se v přírodě museli vypravit až na zasněžené vrcholky Skalistých hor. Svou hustou teplou srstí se přizpůsobil tamnějšímu drsnému podnebí. I zvláštní stavba kopýtek, které při doskoku přilnou k podkladu jako malé přísavky, mu umožňují snáze přežít v nebezpečném skalnatém terénu.

Poslední zvířecí zastavení naší Zoostezky patří nenápadným a skromným pomocníkům člověka – huculským koníkům a oslíkům. Huculové patří mezi primitivní, houževnatá a odolná plemena koní z jihovýchodní Evropy, osli byli ochočeni v oblasti Severní Afriky. Obě skupiny zvířat však odpradávna věrně sloužily lidem – nosily náklad i jezdce, tahaly vozy, zužitkovala se i jejich kůže a maso. Naši huculové a osli slouží hlavně dětem: vozí je při nejrůznějších akcích v ZOO i ve městě, péči o zvířata se na nich učí členové jezdeckého kroužku.

Naši ZOO – stezku zakončíme u dětského hřiště. Můžete si zde vyzkoušet "Hru na přežití" – trasu, na níž se vžijete do role ohroženého zvířete a pokusíte se přežít – dojít až do cíle přes všechny nástrahy, které život v přírodě přináší. Menší děti se určitě vydovádí v dřevěném průlezkovém hradu či na houpačkách a dřevěných zvířátkách. Vytvořili je pro ně studenti Institutu výtvarné kultury z Ústí nad Labem v rámci naší tradiční akce Barevný týden – výtvarná dílna pod širým nebem.

Pokud budete mít štěstí (nebo se předem informujete) přijdete na návštěvu ZOO právě v době pořádání některého z našich pravidelných zábavně – vzdělávacích pořadů pro malé i velké děti, které se odehrávají na zdejším amfiteátru. Pokud si z nich i z celé naší ZOO – stezky odnesete alespoň kousek vědomí, že ochrana a chov zvířat v ZOO je nedílnou součástí celosvětové ochrany přírody, na kterém se můžete podílet i vy (např. formou tzv. adopce zvířat), pak naše snaha nebyla marná.

MAPA NAŠÍ ZOO

1. Medvědí stezka
2. Dětská zoo – morčata
3. Medvědi
4. Klokani
5. Ptačí dům
6. Levharti – EEP, R
7. Dětská zoo – ovce, kozy
8. Veverky
9. Kočky rybářské – EEP, R
10. Babirusy – EEP, R
11. Bažanti - EEP, R
12. Seriemy
13. Jeleni a jeřábi – EEP
14. Dětská zoo – králíci, morčata
15. Mývali
16. Fauna Jižní Ameriky – kapybary, aguti
17. Fauna Severní Ameriky – ursoni, psouni
18. Fauna Českosaského Švýcarska – rysy – CZ
19. dtto – kočky divoké – CZ
20. dtto – lišky – CZ
21. dtto – tetřevovití ptáci – CZ
22. dtto – kunovité šelmy
23. dtto – kunovité šelmy
24. dtto – kunovité šelmy
25. dtto – čápi
26. dtto – norci – EEP, CZ
27. dtto – obojživelníci a plazi – CZ
28. dtto – pěvci
29. dtto – prasata
30. dtto – krkavcovití ptáci, sovy – CZ
31. dtto – dravci – CZ
32. dtto – sovy – CZ
33. dtto – sovy – CZ
34. dtto – vlci – CZ
35. dtto – srnec, králíci
36. dtto – kamzíci
37. Horští kopytníci – vikuni – EEP
38. Horští kopytníci – kamzíci
39. Horští kopytníci – lamy krotké
40. Fauny Jižní Ameriky – mary, čáji, kapybary, aguti
41. Hutie – R
42. Margay – EEP, R
43. Jaguarundi
44. Sovy – CZ
45. Fauna Jižní Ameriky – drápkaté opičky
46. Vodní ptáci – CZ
47. Život u vody – černí čápi, kvakoši – CZ, ESB
48. Opice – EEP, ESB, R
49. Osli
50. Koně
51. Anoa horský – EEP
52. Hra na přežití

EEP druh zařazen do Evropského chovného programu
ESB druh sledován v rámci Evropské plemenné knihy
R druh zařazen do Červené knihy ohrožených druhů IUCN
CZ druh chráněn zákony ČR

Návštěvnický servis – důležitá místa a objekty:
A Vchod – východ, pokladna, prodej suvenýrů, informace
B Správní budova – vedení zoo, informace
C Zoolog, osvěta a vzdělávání, informace
D Občerstvení "U kamzíka"
E Cukrárna "U medvěda"
F WC
G Dětský areál a lesní divadlo
H Jízdárna