Jeden den v životě ošetřovatele:

Svého ošetřovatele vidíme poprvé okolo sedmé ráno, když zarachotí klíčem a přijde se na nás podívat. Když vidí, že jsme živí a zdraví, jde zkontrolovat náš výběh.

Když nenajde nic, co by ho znepokojovalo a uklidí po nás, přichází první radostná událost: pouští nás ven. Pak podle zbytků v klecích zjistí, kolik jsme toho snědli, co nám chutnalo a co ne. Po velkém zametání, drhnutí a stříkání klecí jde zas o dům dál. V 9,30 a ve 14,30 nám přijde naházet do výběhu dobroty – takové suché křupavé bonbóny, které voní masem, ovoce, zeleninu, anebo ryby či piškoty. Odpoledne nám do našich brlohů přichystá večeři a my už se těšíme domů. Dočkáme se ale až když zahradu opustí poslední návštěvníci. Takže: i když proti lidem nic nemáme, jistě chápete, že jsme nejraději, když nám ukážou záda ..........

Všední den zoologa

Zoolog musí myslet na hodně věcí najednou: abychom byli zdraví, abychom měli dostatek dobré a zdravé potravy, aby nám klece nepadaly na hlavu, zkrátka, abychom byli spokojení a dobře se nám vedlo. Takže hned ráno musí zjistit, zda přišli do práce všichni, kdo měli přijít, když někdo chybí, musí poslat někoho na pomoc. Pak jde vyřídit nutné telefonáty a emaily, protože už pak přes den nemá tolik času. Potom sedne do auta a jde shánět krmení nebo jiné věci, důležité pro péči o nás. Předtím ale musí obejít všechny ošetřovatele, podívat se na zvířata a zjistit, jako se nám všem vede a co potřebujeme. Když se vrátí z města, přijíždí veterinární lékař, a jdou se spolu podívat na zvířata, jež jsou právě nemocná. Často je třeba zvíře chytnout nebo uspat a ošetřit nebo píchnout injekci.

Občas se stane, že se některým zvířatům “povede” poničit něco, co mají v kleci – třeba oškrábat omítku nebo shodit kmen, po kterém se šplhá. To je pak taky starost zoologa: musí sehnat řemeslníky a ti musí klec opravit. Odpoledne je tu ještě poslední kontrolní obchůzka a když se zoolog ujistí, že je všechno v pořádku, odchází domů a hlavou se mu honí plno věcí, které nestihl a které ho čekají další den ........

Všední den hospodáře

Aby vůbec mohla zoologická zahrada fungovat, musí být jasné, kolik co stojí, kolik na co potřebujeme peněz, odkud a kdy peníze dostaneme a také na co je můžeme a na co nesmíme použít. Tohle všechno má na starosti hospodář neboli ekonom. Když do práce nepřijde ošetřovatel, je zle a musí se najít rychle někdo, kdo se o zvířata postará místo něho, jinak by bylo zle. Když v práci není hospodář, zdánlivě se nic nestane. Nemá přesné denní úkoly a povinnosti. Jak ale chybí delší dobu, může být zle. Chybí přehled o tom, kolik je peněz a nikdo neví, co si ZOO může a nemůže dovolit. Proto je hospodář tak důležitý - ředitel, zoolog, ale třeba i ošetřovatel se od něj dozví, kolik peněz je na benzín, na krmení nebo na léky. Hospodář se také stará o to, aby fungoval prodej vstupenek, suvenýrů nebo občerstvení.

Prý je to drahé, mít zoologickou zahradu, ale řekněte, nebyla by to škoda, připravit se kvůli penězům o tolik krásných zážitků, které v ZOO na vás návštěvníky čekají?

Všední den ředitele

Ředitel je často považován za nejdůležitějšího člověka v ZOO. Ale kdyby ráno nepřišel nikdo do práce, copak by si ředitel počal? Těžko by zvládnul postarat se o zvířata, nakrmit, uklidit, opravit klece, přivézt krmení a k tomu třeba ještě vybírat vstupné. Kdepak – bez ostatních spolupracovníků by to mohl ředitel rovnou zabalit. Naopak – dobře fungující ZOO musí fungovat i tehdy, když se ředitel celý den neukáže – jinak by nebylo něco v pořádku. A ono se opravdu velice často stává, že ředitel svůj pracovní den tráví někde úplně jinde – běhá po úřadech nebo jedná se sponzory či firmami, od kterých něco potřebuje. Jindy se věnuje přípravě podkladů pro jednání, někdy mu zbyde čas i na to, aby se prošel po ZOO a podíval se, jestli někde není nepořádek a jak ostatní plní svoje povinnosti....

Všední den ZOO–pedagoga

ZOO–pedagog nebo také pracovník pro informace a vzdělávání, má každý den velice různorodou činnost. Po ránu většinou proběhne celou zahradu, jestli jsou v pořádku a na svých místech informační tabulky. Pokud nějaká chybí nebo je poničená, postará se o nápravu.

Za pěkného počasí vyráží s fotoaparátem a snaží se zachytit neposedná zvířata na snímky do archívu a do vitrínek ZOO, pro využití při besedách na školách nebo do novin a časopisů, poskytuje informace nebo rozhovory rozhlasu či televizi o novinkách v ZOO, sleduje a archivuje různé zprávy o ZOO a ohrožených zvířatech v tisku, podílí se na tvorbě propagačních materiálů ZOO nebo se pokouší překládat z odborných zahraničních časopisů přírodovědné články pro další využití v ZOO nebo při besedách s dětmi. Tím se dostáváme k tomu, co v téhle práci tvoří hlavní každodenní náplň a tou je tzv. práce s veřejností. Ta zahrnuje jak průvodcovskou službu po ZOO pro skupiny návštěvníků, kteří se chtějí o zdejší zvířeně dozvědět víc, než co vyčtou z druhových tabulek, tak i besedy s dětmi v MŠ nebo ZŠ na různá témata o přírodě, či přípravu a realizaci rozmanitých pořadů, hlavně pro děti a mládež. Ty jsou jednak zahrnuty do celoroční série zábavně – vzdělávacích víkendových pořadů s přírodovědnými hrami a soutěžemi, písničkami a zajímavými hosty, ale patří sem také týdenní projekty jako “Barevný týden – výtvarná dílna pod širým nebem”. Příprava pořadů je spojena s podáváním projektů, vypracovaných spolu s dalšími kolegy ze ZOO, na různé instituce, jako např. MŽP ČR, SFŽP, Phare apod., které potom, když všechno dobře dopadne, napomáhají s financováním těchto akcí.

Samozřejmě je ještě nutné sehnat další sponzory, kteří zase poskytují např. ceny do soutěží. V praxi to většinou vypadá tak, že ještě než je jeden pořad hotov, už se shání sponzoři nebo účinkující na ten další.

Práce mají tedy tihle lidé, jako ostatně všichni v ZOO, víc než dost, ale pokud se alespoň trochu podaří podpořit, zvlášť v dětech, zájem o přírodu, zvířata a jejich ochranu, stojí vydané úsilí za to.